David Pešat

O David Pešat

Malířská práce Davida Pešata navazuje na modernistické pojetí obrazu v proměně jeho skladebnosti a formálního výrazu. Autor na toto východisko reaguje po svém, přehodnocuje ho, destruuje a přetváří. Citlivě vnímá rámec zkušenosti, kterou prošlo moderní umění, aby vytvořilo předpoklady pro svobodné tvůrčí zacházení se samotnou vizualitou (mimo manifesty a ortodoxní avantgardní proklamace). Právě vizualitu vnímá Pešat jako svého druhu „surovinu“, materiál určený k transformaci a zpracování (Hromada, 2009; Hlava nehlava, 2014). Proto se jeví jeho hlavním tvůrčím motivem tematizace různě směrovaných metamorfóz (Zrození, 2012; Apokalypsa, 2011). Proto se také většina jeho obrazů pohybuje v nejednoznačném poli mezi figurací a abstraktním výrazem (Hořící les, 2009). Pojetí předmětu jako statické situace je už (nejen) v malířství, zdá se, navždy zpochybněno. Proto se malbě nejedná primárně o ni, o její zobrazení a zpřítomnění, ale o deklaraci dynamického vztahu a stanoviska, které k němu autor zaujímá (Květák, 2014; Hlava, 2014). Samotné stanovisko proměňuje i identitu předmětu a předmětnosti v malbě a vlastně i celého obrazového rámce a formátu (Krajina klínoha, 2012). Někde je „zjevování“ situace aranžováno do tmy, jako na divadle (Koruna, 2013), jinde je zatíráno a retušováno bílými plochami až do úplného vymizení (Nic, 2008).