Dech

„To, co ti teď řeknu, není pravda. Nenutím tě, abys ji v tom hledala. Dneska mám narozeniny.“

Josef se jmenuje Josef, ale nikdo mu neříká jménem. Když byl malý, věřil, že hvězdy se každou noc kousek přibližují. Hlavu si čistí náročnými horskými treky, má oblíbený bar, kde často zpívá jedna zajímavá zpěvačka smutné písně o náznacích lásky. Jeho osobní život je v troskách, svou manželku podváděl s ženskými z internetu v hnusných hotelových pokojích. Z nebe se spustil déšť, tichounký jako mrtvola.

Inscenace se z větší části, podobně jako všechny zajímavější události smutných lidských životů, odehrává ve tmě, aby tak nechala vyniknout podstatným smyslovým vjemům; vysokému tónu nervového systému, hlubokému tónu hučící krve a dynamicky se proměňujícímu rytmu lidského dechu, daného aktuální intenzitou paniky ze smrti našich matek.