Mlčení

„Není těžké rozpoznat, že ‚Mlčení‘ je skicou k ‚Personě‘, Bergmanově nejhlubšímu filmu a formálně nejvíce inovativnímu. V ‚Mlčení‘ najdeme ještě zbytek metafor a gotických symbolů Bergmanova starého stylu: je tu cizí, neidentifikovatelná země, nesnesitelné horko, násilné milování dvojice v kabaretu, přátelský, tajuplný vrátný ve skoro prázdném hotelu, jehož jedinými hosty jsou liliputáni z cirkusové skupiny,“ poznamenává americký filmový historik Morris Dickstein. Dodejme, že v Mlčení také Bergman – autor, jehož filmové dialogy vykazovaly vždy vysokou literární úroveň – udělal další, byť zatím jen částečný, krok na cestě k ideálu bezeslovné kinematografie. Sám k tomu řekl: „Dlouho jsem nosil v hlavě nápad natočit film bez dialogů. V třicátých letech natočil český filmový režisér Gustav Machatý dva filmy – ‚Extasi‘ (1932) a ‚Nokturno‘ (1934) –, přičemž oba dva jsou obrazová vyprávění prakticky bez dialogů. Extasi jsem viděl v osmnácti letech a tehdy na mě hluboce zapůsobila.“